Města za hranicemi růstu Příručka nástrojů a politik

Je zřejmé, že potřebujeme přechod k ekonomice, která dokáže fungovat v planetárních mezích a je sociálně spravedlivější. Náš současný ekonomický systém je neudržitelný a zavedl nás do širší, provázané ekosociální krize, v níž se ekologický kolaps a sociální nerovnost vzájemně posilují. Města jsou místy, kde hospodářské praktiky přímo utvářejí každodenní žitou realitu. Většina lidí žije ve městech a to, co se zde děje, má nepřiměřeně velký dopad na celou planetu.

Současný ekonomický model orientovaný na růst a zisk, závislý na uhlíkově náročných a extraktivních praktikách, poškozuje pro život člověka stabilní prostředí planety tím, že produkuje emise skleníkových plynů a řadu dalších nepříznivých dopadů na životní prostředí.1 Vzhledem k tomu, že již bylo překročeno 7 z 9 planetárních mezí identifikovaných vědci, povede současný ekonomický systém ke kolapsu ekosystémů, pokud neprojde zásadní proměnou.2

Protože města patří mezi největší producenty emisí oxidu uhličitého, je snižování těchto jejich emisí a ekologické stopy klíčové. Naše města fungují tak, jak fungují, díky obrovskému průtoku materiálů, který z velké části závisí na nepřetržité dodávce energie. Energie je potřeba pro vytápění, vaření, produkci potravin, mobilitu i digitální infrastrukturu. Trvající závislost měst na fosilních palivech je hlavní hnací silou tohoto problému, avšak samotné rozšiřování obnovitelných zdrojů nemůže pokrýt naši neustále rostoucí poptávku po energii. Současné rozšiřování obnovitelných zdrojů, tzv. „energetická transformace“, fosilní paliva nenahrazuje, ale spíše rozšiřuje celkovou spotřebu energie.3 Emise navíc nejsou jediným problémem, jelikož růst je neoddělitelný od materiálového dopadu. I samotná obnovitelná energie závisí na těžbě různých potřebných materiálů, což je spojeno se závažnými dopady na místní komunity a ekosystémy.4

Společenská soudržnost evropských měst se rovněž rozpadá. Negativní dopady konzumní kultury a na produktivitu orientované konkurenční pracovní kultury už nelze přehlížet, protože úzkost a osamělost se stávají stále rozšířenější.5 Navíc bezprecedentní koncentrace bohatství v rukou několika málo lidí vytvořila nebezpečné asymetrie moci, které narušují stabilitu našich parlamentních demokracií i mezinárodního geopolitického uspořádání. Tato nerovnost se strukturálně odráží ve městech, například prudkým nárůstem cen domů a nájmů, který prohloubil propast mezi těmi, kdo si mohou dovolit důstojné bydlení, a těmi, kdo si ho dovolit nemohou. V kombinaci s rostoucími cenami energie a špatně zatepleným bytovým fondem se tím zvýšilo riziko energetické chudoby u mnoha domácností. Podobně způsob, jakým jsou dnes potraviny produkovány, zpracovávány, distribuovány, konzumovány a likvidovány, je vysoce závislý na vstupech energie a je hlavní hnací silou sociálních nespravedlností a ekologické krize. V posledních desetiletích se globální potravinové systémy stále více industrializovaly a strukturovaly podle logiky hospodářského růstu a akumulace.6

Digitální technologie, jejichž kontrola se vysoce koncentrovala v rukou několika velkých soukromých technologických korporací, tuto extraktivní dynamiku do značné míry posilují a urychlují prostřednictvím centralizovaných platforem a praktik, jako je masové sledování dat. Energetické nároky datových center, nyní poháněné rozmachem umělé inteligence, jsou téměř nepředstavitelné.7 I zde zůstává růst vůdčí mantrou, ačkoli jeho společenský přínos je nejasný.

Dopady současného ekonomického systému vidíme každý den – v podobě sucha, povodní, požárů, prohlubující se sociální nerovnosti, chudoby, prekarity, krizí duševního zdraví a vln protestů i široce sdílené nespokojenosti. Politické důsledky jsou rovněž zjevné: hluboká eroze veřejné důvěry v instituce, prohlubující se geopolitická nestabilita a opětovný vzestup fašismu. Chceme-li tuto situaci obrátit a směřovat k prosperitě v planetárních mezích, budeme muset zásadně změnit způsob, jakým zaopatřujeme naše potřeby.

Jak přejít k ekonomice, která je sociálně i ekologicky udržitelná? Co pro to mohou udělat města? V této příručce nejprve představíme klíčové koncepty a několik zastřešujících politik. Poté prozkoumáme pět oblastí základních potřeb: energetiku, potraviny, bydlení, mobilitu a digitální technologie. Každá kapitola představuje řadu post-růstových příkladů dobré praxe a nastiňuje klíčové politiky, které mohou města přijmout na jejich podporu.